Změna na království
ZMĚNA IZRAELSKÉHO SPOLEČENSTVÍ
NA KRÁLOVSTVÍ
Období, kdy Hospodin vedl Izrael skrze vybrané soudce, trvalo asi tři sta padesát let a skončilo pomazáním Benjamínce Saula za prvního izraelského krále.
Přestože Hospodin do výběru vhodných kandidátů zasahoval, izraelští králové často využívali svého postavení k prosazování svých osobních cílů a jeho očekávání nenaplnili. Výjimkou byl jenom král David. Hospodin ho proto po celou dobu jeho vlády chránil a spojil s jeho osobou jak budoucnost svou, tak i budoucnost izraelského národa.
Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou.
Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jak je tomu u ostatních národů. I modlil se Samuel k Bohu a Bůh mu odpověděl: Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. (1.Sam. 8, 1 – 22)
Samuel prohlásil: … řekli jste mi: Nikoli, ať nad námi kraluje král, ačkoli vaším králem je Hospodin, váš Bůh.
Nuže tady je král, kterého jste si zvolili a vyžádali. Ano, Hospodin vám dal krále. Jestliže se budete Hospodina bát, jemu sloužit a poslouchat ho, obstojíte vy i král, … Jestliže však budete kupit zlo na zlo, budete smeteni jak vy, tak váš král. (1.Sam.12 , 1 – 25)
Hospodin prvního izraelského krále Saula skutečně zamítl a určil za krále Izraele Davida, syna Efratejce Jišaje.
I řekl Hospodin Samuelovi: Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.
(1.Sam. 15, 10-11)
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. (2.Sam. 5, 1 – 2)
Když Pelištejci uslyšeli, že pomazali Davida za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat.
David se doptával Hospodina: Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou? Hospodin Davidovi odpověděl: Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.
David přišel do Baal-Perasímu a tam je pobil. Prohlásil: Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.
Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců. Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. Jakmile uslyšíš v jejich korunách šelest, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin, aby pobil vojska Pelištejců.
I učinil David tak, jak mu přikázal Hospodin, a porazil Pelištejce. (2.Sam. 5, 17 – 25)
V jedné ze svých mnoha oslavných písní král David popisuje Hospodinovu pomoc způsobem, který nelze chápat jinak, než jako letecký útok.
V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí hořící uhlí. Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.
Hospodin zaburácel z nebe, nejvyšší vydal svůj zvuk. Vystřelil i střely své, kterými je rozehnal, a blýskání, jímž je porazil.
I ukázaly se hlubiny mořské, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil. (2.Sam. 22, 7 – 16)
Záznamy, popisující Hospodina používajícího techniku, a to včetně účinných zbraní, přesně zapadají do celkového obrazu jeho působení na Zemi.
Mnohem větší problémy, než primitivní armády, mu však působili samotní Izraelci. I přes přísný zákaz porušovali nařízení, uzavírali rodinné svazky se členy jiných národů a plodili s nimi potomky. (Měli však zůstat uzavřenou skupinou).
Hospodin proto kolem roku 1.000 př. n. l. změnil svoji dosavadní strategii. Rozšířil smlouvu, původně uzavřenou pouze s Izraelci, a zahrnul do programu řízeného vývoje celé lidstvo. Všichni mají stejné podmínky i stejné povinnosti.
Změna takového rozsahu však vyžadovala odpovídající přípravu, včetně zásahů do geopolitické situace. Příprava proto trvala celé jedno tisíciletí.
Na jeho počátku vládli Izraeli král David a jeho syn Šalomoun. Izrael však čekal rozpad království, zánik jeho severní části, dobytí a pád Jeruzaléma, babylónské zajetí a pomalý úpadek celého společenství.
Přes to všechno však Hospodin dál dohlížel na zachování genetické odlišnosti lidu Izraele.
Jedna z prvních záležitostí, kterou proto musel po návratu z babylónského zajetí kněz Ezdráš řešit, byl vztah Izraelců k cizinkám.
Izraelský lid, ani kněží a levité, se neoddělili od Kanánců, Hetejců, Perizejců, Jebúzejců, Amónovců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Berou sobě i svým synům za ženy jejich dcery a smísili svaté símě s těmito národy. (Ezd. 9, 1 – 2)
Seznam národů, pocházejících z potomků Kanána, je širší o Amónovce a Moábce. Jejich předky totiž zplodil Lot se svými dcerami.
Přestože z Hospodinových vyjádření zaznívá velké zklamání, úplný zánik svého lidu nedopustil. Prostřednictvím svých mluvčích (proroků) jim dál poskytoval rady, povzbuzoval je a vysvětloval. Často se však zdálo, že není komu.
..., kněz i prorok blouzní z opojného nápoje, jsou pomateni vínem, po opojném nápoji se potácejí, blouzní při viděních, při rozhodování kolísají.
Všechny stoly jsou plné zvratků, samý výkal, místa není. Koho vyučit poznání? Komu vyložit zvěst? Odkojeným dětem, od prsů odstaveným?
Stále jenom žvást na žvást, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam. Nechtěli však slyšet. Slovo Hospodina jim je: Žvást na žvást, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam. Jen ať jdou, však klesnou zpět a ztroskotají, padnou do léčky a uvíznou v ní. (Iz. 28, 7 – 13)
Syny jsem vychoval a vyvýšil, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel jesle pánů svých, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. (Iz. 1, 2 – 3)
Pokud tedy přijmeme fakt, že působení Hospodina na Zemi má svoji logiku a cíl, pak bychom se měli zamyslet i nad tím, co Bible říká o postavení člověka ve vesmíru, nebo o zániku současné formy pozemského života.
Starý zákon totiž hovoří o konci naší civilizace jako o Hospodinově dni. Popisuje nebeské vozy, dunění, plameny a hromady mrtvých těl. Neříká ale, kdy nastane.
Konec současné pozemské civilizace a její transformaci totiž řeší až Nový zákon.
Novým zákonem Hospodin stanovil pravidla poslední etapy vývoje člověka. Tím, že do ní zahrnul veškeré obyvatelstvo Země, nastal problém s kvalitou lidstva jako celku.
Nabízí proto k uvážení filozofii, jejíž přijetí je podmínkou zvládnutí poslední etapy vývoje člověka. Tato filozofie se však od našeho současného chápání světa natolik liší, že se jí většina lidí odmítá zabývat. (Provede proto selekci v rámci celého lidstva).
Rozhodující však je, jak nás vnímají ti, kteří nám dali šanci. Jestliže jen zabíráme místo schopnějším, pak máme problém.
Veliký den Hospodinův je blízko, je blízký a převelice rychlý, tehdy bude hořce křičet udatný. Onen den bude dnem prchlivosti, dnem soužení a tísně, dnem ničení a zkázy.
(Sof. 1, 14 – 15)
Neboť Hospodin v ohni přijde, a jako vichřice budou vozové jeho, aby vypustil v prchlivosti hněv svůj a žehrání své v plamenu ohně.
Hospodin, pravím, ohněm mstíti bude a mečem svým nad všelikým tělem, takže mnoho bude zabitých od Hospodina.
(Iz. 66, 15 – 16)
Postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. V onen den, je výrok Hospodinův, udeřím a každý kůň se splaší a jezdec na něm zešílí.
(Zach. 12, 1 – 4)
Tato pak bude rána, kterou raní Hospodin všecky národy, které by bojovaly proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého uvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého uvadne v ústech jejich.
(Zach. 14, 12)
Na všech náměstích bude nářek, na všech ulicích budou křičet: Běda. Na všech vinicích bude nářek, neboť projdu tvým středem, praví Hospodin. Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově!
K čemu vám bude, den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; (Am. 5, 16 – 19)
Sešlu na lidi soužení a budou tápat jako slepci; jejich krev bude odklizena jako prach, jejich těla jako výkaly. Stříbro ani zlato je nezachrání.
Ohněm jeho rozhorlení bude pozřena celá země, protože konec rychlý učiní všem obyvatelům Země. (Sof. 1, 16 – 18)
Sklidím z povrchu Země úplně všechno, je výrok Hospodinův. Sklidím lidi i dobytek, sklidím nebeské ptactvo i mořské ryby, pohoršení spolu se svévolníky. Vyhladím člověka z povrchu země.
(Sof. 1, 2 – 3)
Jsou to tvrdá a naprosto jednoznačná prohlášení. Poskytli nám sice čas, abychom pochopili a zvážili svoji situaci, ale o délce trvání tohoto období víme jenom to, že se vrátí a neperspektivní část lidstva odstraní. Letopočet nebyl rozhodně spuštěn náhodou.